Vzhledem k vývoji v dnešním světě, růstu cen a s tím související inflace, by ekonomika neměla být tabu pro nikoho. Provázanost politiky a ekonomiky, snad už každý chápe a občanské strkání hlavy do písku, že ho politika nezajímá a že to není jeho starost, se nezakládá na reálu a důsledky tohoto postoje občan pociťuje v každodenním životě. Je na občanovi, aby volbami usměrňoval i budoucí ekonomiku. V dnešní době elektroniky, může volič nabrat dostatek informací o volených kandidátech do komunálních, nebo parlamentních voleb. Dle jejich dlouhodobých postojů, popřípadě, životních úspěchů, či neúspěchů, lze odvodit jejich ekonomické doktríny a budoucí ekonomicko-politický směr, kterým se bude zvolený kandidát ubírat.
Je jasné, že podnikatel, silně pravicově orientovaný a finančně zabezpečený, nebude prosazovat voleného kandidáta z levého politického spektra, který bude tíhnout k sociální politice, jako k základnímu kameni své politické orientace. Stejně tak, méně úspěšný člověk, který se může ocitnout v pozici, že sociální pomoc státu je pro něj nezbytná, nemůže volit pravicové, či krajně pravicové strany, které mají ve svých tezích, přímo zakomponováno omezení sociální politiky na minimum. Chtěl jsem zde poukázat na to, že postoj každého občana k volbám, může být základním kamenem stavby státní správy, kterou si představuje a která mu vyhovuje.
Proto nejsou na místě dogmata, typu. Kašlu na volby, stejně nic neovlivním. Není to pravda a tohoto postoje lidí, nerozhodných, zapšklých, či nevolících z jiných důvodů, dokážou využít strany z obou spekter politické mapy, které tohoto dokážou bezesporu využít, protože jejich voliči jsou ve většině případů oddaní a spolehliví. Množství nevoličů, pak přímo ovlivňuje poměrný volební úspěch, těchto extremistických a společnost polarizujících stran.